Německé obchodní právo

Právo české i německé má shodné kořeny v právu římském, obojí je zařazováno do románsko-germánského právního systému. Zejména v oblasti právní úpravy podnikání si jsou mnohé koncepce a konkrétní normy velmi podobné. Při tvorbě například českého Obchodního zákoníku bylo výrazně čerpáno z práva rakouského a zejména pak německého.

Na rozdíl od stávající právní úpravy podnikání v ČR je však právní úprava podnikání v SRN komplikovanější. Je upraveno nejen občanským zákonem (Bürgerliches Gesetzbuch - dále jen BGB) a obchodním zákonem (Handelsgesetzbuch - dále jen HGB), ale i dalšími zákony, jejichž obdobná ustanovení obsahuje v českém právu většinou již obchodní zákoník. Jde například o zákon o akciových společnostech (Aktiengesetz), zákon o společnostech s ručením omezeným (GmbH-Gesetz), zákon o hospodářských stycích se zahraničím (Aussenwirtschaftsgesetz), zákon o právní regulaci všeobecných obchodních podmínek (Gesetz zur Regelung des Rechts der Allgemeinen Geschäftsbedingungen - dále jen AGBG) a další.

Kromě toho pocházejí v SRN hlavní zákony upravující podnikání ještě z předminulého století (HGB z roku 1897, BGB z roku 1896 a GmbH-Gesetz z roku 1892). Ačkoliv byly již mnohokrát novelizovány, obsahují mnohé archaismy a právní praxe si vynucuje volnější výklad některých současné době nevyhovující ustanovení. V německé právní praxi mají proto také zvláštní význam rozhodnutí soudů, která německé obchodní právo „modernizují“.

Z norem práva Evropské unie platí i v nšmeckém právu Nařízení ES a Rozhodnutí ES, aniž by se staly součástí německého právního řádu, to je, aniž by vyšly ve Sbírce zákonů SRN. Nařízení ES upravují např. otázky celní, dopravy, obchodních dokladů, fungování a pravomoce soudů atd. Rozhodnutí ES bývají určena vymezeným adresátům, např. jednotlivým členským státům EU, či podnikatelům v určitých oborech podnikání. Znalost těchto norem je proto při obchodování s německými partnery užitečná. Německý právní systém však ovlivňují i Směrnice ES, které stanoví, jakých cílů má být v jaké oblasti a v jaké lhůtě v každé členské zemi dosaženo. Obsah směrnic tak musí být transformován do národního právního systému.

Německé obchdoní právo si je proto s právem českým velmi podobné. O to zrádnější proto mohou být drobné odlišnosti