Český stavař vyfakturuje německému odběrateli 100 000 EUR. Na účet mu přijde 85 000 EUR. Nikdo ho nepodvedl a odběratel se nespletl – jen splnil zákonnou povinnost, o které jeho český dodavatel nevěděl. Následuje telefonát, ve kterém obě strany trvají na tom, že mají pravdu. Obě ji mají.
Tento článek popisuje dvě nejnákladnější pasti, do kterých v Německu padají čeští a slovenští stavební podnikatelé: zajišťovací srážku u stavebních plnění (Bauabzugsteuer) podle § 48 a násl. německého zákona o daních z příjmů (EStG) a ručení zadavatele za minimální mzdu a příspěvky do dovolenkové kasy podle § 14 zákona o vysílání pracovníků (AEntG). Obě mají společné to, že nastupují automaticky, bez rozhodnutí správního orgánu a bez ohledu na to, co si strany sjednaly ve smlouvě.
1. Bauabzugsteuer: patnáct procent, která nejsou daní
Podle § 48 odst. 1 věty 1 EStG platí: kdo v Německu poskytne stavební plnění („Bauleistung“) podnikateli ve smyslu § 2 německého zákona o DPH nebo veřejnoprávní osobě, je příjemce tohoto plnění povinen srazit z protiplnění 15 % a odvést je finančnímu úřadu na účet dodavatele.
Tři upřesnění, která rozhodují o výsledku:
- Základem není fakturovaná cena bez DPH. Podle § 48 odst. 3 EStG je protiplněním úplata včetně daně z přidané hodnoty. U reverse charge to znamená, že se srazí 15 % z částky, ze které dodavatel žádnou DPH neúčtoval – a to překvapuje i účetní.
- Stavební plnění je definováno velmi široce. Podle § 48 odst. 1 věty 3 EStG jde o všechna plnění, která slouží zřízení, opravě, údržbě, změně nebo odstranění stavby. Nejde tedy pouze o „hrubou stavbu“; spadají sem montáže, instalace pevně spojené se stavbou i demoliční práce.
- Srážkou je zatížen i ten, kdo plnění jen fakturuje. Podle § 48 odst. 1 věty 4 EStG se za poskytovatele plnění považuje i ten, kdo o plnění účtuje, aniž je poskytl. To dopadá na fakturační řetězce a na „přeprodej“ subdodávek.
Srážka se neuplatní, pokud příjemce plnění pronajímá byty a nepronajímá jich více než dva (§ 48 odst. 1 věta 2 EStG), a neuplatní se ve dvou dalších případech uvedených v § 48 odst. 2 EStG:
- dodavatel předloží platné osvědčení o osvobození podle § 48b odst. 1 věty 1 EStG (Freistellungsbescheinigung), nebo
- protiplnění u téhož příjemce v běžném kalendářním roce pravděpodobně nepřekročí 15 000 EUR, uskutečňuje-li příjemce výhradně plnění osvobozená podle § 4 č. 12 věty 1 UStG (nájem), a 5 000 EUR ve všech ostatních případech.
Bagatelní hranice se přitom počítá kumulativně: podle § 48 odst. 2 věty 2 EStG se sčítají všechna stavební plnění poskytnutá a předpokládaně poskytovaná témuž příjemci. Kdo první zakázku v hodnotě 4 000 EUR „podlezl“ a v listopadu dostane u téhož odběratele druhou, hranici prolomí.
2. Osvědčení o osvobození: kde se žádá a proč po něm odběratel tak tvrdě jde
Osvědčení vydává podle § 48b odst. 1 věty 1 EStG finanční úřad příslušný pro dodavatele – nikoli Bundeszentralamt für Steuern, které podle § 48b odst. 6 EStG data o vydaných osvědčeních pouze uchovává a umožňuje odběrateli jejich elektronické ověření. Toto rozlišení má praktický dopad: žádost se podává u finančního úřadu, ověřuje se u BZSt.
Příslušnost pro zahraniční stavební firmy určuje § 20a odst. 1 AO: rozhodující je finanční úřad, který je příslušný pro DPH z odpovídajících plnění. Pro podniky se sídlem v České republice, na Slovensku a v Rumunsku je touto cestou centrálně příslušný Finanzamt Chemnitz-Süd. Uvedená příslušnost se podle § 20a odst. 1 věty 2 AO uplatní i pro srážku daně ze závislé činnosti.
Osvědčení se vydá, pokud zajišťovaný daňový nárok není ohrožen a je-li ustanoven doručovací zmocněnec v Německu. Podle § 48b odst. 1 věty 2 EStG přichází ohrožení v úvahu zejména tehdy, pokud dodavatel neplní ohlašovací povinnosti podle § 138 AO, nespolupracuje podle § 90 AO nebo nepředloží potvrzení o daňové rezidenci vystavené příslušným zahraničním správcem daně. Právě tento poslední bod je nejčastější důvod zdržení: potvrzení o rezidenci od českého finančního úřadu se neobstará přes noc.
Proč německý odběratel osvědčení vyžaduje s takovou důrazností? Protože podle § 48a odst. 3 věty 1 EStG ručí sám za neodvedenou nebo příliš nízkou srážku. Zproštění mu poskytuje pouze osvědčení, které mu bylo předloženo v okamžiku poskytnutí protiplnění a na jehož zákonnost se mohl spolehnout (§ 48a odst. 3 věta 2 EStG); spolehnout se nesmí, bylo-li osvědčení získáno nekalými prostředky či nesprávnými údaji a on o tom věděl nebo z hrubé nedbalosti nevěděl (věta 3). Odběratel tedy nehájí vaši pozici, hájí svou vlastní.
Praktický důsledek je jednoznačný: o osvědčení je třeba požádat před vystavením první faktury, ne po zjištění srážky.
3. Když už srazil: započtení a vrácení
Sražená částka není propadlá. Podle § 48a odst. 1 EStG má příjemce plnění povinnost podat do desátého dne po uplynutí měsíce, v němž bylo protiplnění poskytnuto, elektronické přiznání a částku ke stejnému dni odvést finančnímu úřadu příslušnému pro dodavatele. Podle § 48a odst. 2 EStG je dále povinen se s dodavatelem o srážce vyúčtovat a uvést v tomto vyúčtování jméno a adresu dodavatele, částku a datum faktury, den platby, výši srážky a finanční úřad, u něhož byla srážka přiznána.
Toto vyúčtování si vyžádejte vždy a písemně. Bez něj se nedostanete k dalšímu kroku.
Sražená částka se podle § 48c odst. 1 EStG započítává na daně dodavatele v pevně stanoveném pořadí: nejprve na sraženou a přiznanou daň ze závislé činnosti podle § 41a odst. 1 EStG, poté na zálohy na daň z příjmů či na korporační daň, dále na samotnou daň z příjmů či korporační daň za období, v němž bylo plnění poskytnuto, a nakonec na srážky, které je dodavatel sám povinen přiznat a odvést. Započtení na zálohy přitom nesmí vést k vrácení (§ 48c odst. 1 věta 3 EStG).
Pro české firmy je klíčové § 48c odst. 2 EStG: na žádost dodavatele finanční úřad příslušný podle § 20a odst. 1 AO srážku vrátí, není-li dodavatel povinen podávat přiznání k dani ze závislé činnosti a nepřichází-li v úvahu vyměření daně z příjmů či korporační daně, anebo učiní-li dodavatel věrohodným, že v daném období nevzniknou žádné zajišťované daňové nároky. Žádost je nutno podat do konce druhého kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla srážka přiznána; delší lhůty podle smlouvy o zamezení dvojího zdanění zůstávají nedotčeny.
4. Nejrozšířenější mýtus: „máme smlouvu o zamezení dvojího zdanění“
Tuto větu slýchám nejčastěji – a je to právě ta věta, která stojí nejvíc peněz. Odpověď dává § 48d odst. 1 věta 1 EStG: nelze-li příjmy podléhající srážce podle § 48 EStG podle smlouvy o zamezení dvojího zdanění zdanit, uplatní se předpisy o sražení, odvedení a přiznání daně bez ohledu na tuto smlouvu.
Jinými slovy: skutečnost, že podle smlouvy nemá Německo právo příjem zdanit, srážku nevylučuje. Nedotčen zůstává pouze nárok na vrácení sražené a odvedené daně (věta 2), který se uplatňuje žádostí podle § 48c odst. 2 EStG (věta 3) a k němuž je třeba prokázat rezidenci potvrzením příslušného správce daně druhého státu (věta 4). A pozor na větu 6: příjemce plnění se v řízení o svém ručení nemůže dovolávat práv dodavatele ze smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Argument „na tohoto dodavatele se smlouva použije“ tedy odběratele od jeho ručení neochrání – a proto na srážce bude trvat.
Bauabzugsteuer proto není otázkou zdanění. Je to otázka cash flow a lhůt. Kdo si to uvědomí při kalkulaci zakázky, nemá problém. Kdo na to přijde při párování platby, financuje německý fiskus po dobu až dvou let.
5. Druhá vrstva: ručení za minimální mzdu a dovolenkovou kasu
Daňová srážka je jen polovina rizika. Podle § 8 odst. 1 AEntG jsou zaměstnavatelé se sídlem v Německu i v zahraničí, kteří spadají do působnosti kolektivní smlouvy prohlášené za všeobecně závaznou, povinni poskytovat svým zaměstnancům alespoň pracovní podmínky předepsané touto smlouvou pro místo výkonu práce a odvádět příspěvky společné instituci smluvních stran. Ve stavebnictví je touto institucí SOKA-BAU (v lešenářství SOKA-GERÜSTBAU).
A nyní klíčové ustanovení. Podle § 14 věty 1 AEntG ručí podnikatel, který jiného podnikatele zaváže k provedení díla nebo poskytnutí služby, za povinnosti tohoto podnikatele, jeho subdodavatele nebo agentury práce zapojené kterýmkoli z nich, a to k výplatě minimální mzdy a k odvodu příspěvků společné instituci podle § 8 – jako ručitel, který se vzdal výhody přednostního plnění („wie ein Bürge, der auf die Einrede der Vorausklage verzichtet hat“).
Tři důsledky, které je třeba při čtení té věty vzít vážně:
- Ručení pokrývá celý řetězec, nikoli jen přímého smluvního partnera.
- SOKA-BAU ani zaměstnanec nemusí nejprve vymáhat na skutečném dlužníkovi; může jít přímo po zadavateli.
- Minimální mzdou se podle § 14 věty 2 AEntG rozumí pouze čistá částka, tedy to, co má být zaměstnanci vyplaceno po odečtení daní a odvodů.
Kde ručení končí: BAG 5 AZR 241/18
Zde je třeba být poctivý – ručení není bezbřehé. Bundesarbeitsgericht v rozsudku ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 5 AZR 241/18, vyložil pojem „podnikatel“ v § 14 větě 1 AEntG restriktivně. Ručení předpokládá zvláštní vztah odpovědnosti mezi zadavatelem a subdodavatelem, který vzniká tehdy, předává-li zadavatel dál vlastní stavební závazek – typicky generální dodavatel, který nemá vlastní pracovní síly. Naopak vlastník, který si nechá postavit budovu pro potřeby svého vlastního podnikání (v posuzovaném případě šlo o správu a pronájem nemovitostí), do působnosti normy nespadá.
Hranice tedy vede mezi „staví pro sebe“ (neručí) a „předává dál, co si nechal zadat“ (ručí). Pro české firmy je to dobrá zpráva jen zčásti: v subdodavatelských řetězcích, ve kterých se obvykle pohybují, jsou na straně, která ručí.
Jak se ručení brání
SOKA-BAU nabízí zadavatelům tři nástroje, jejichž existence bývá v českých smlouvách o dílo zcela ignorována: Bürgenfrühwarnsystem (měsíční informace o tom, zda subdodavatel plní), Teilnahmebescheinigung (potvrzení, že příspěvky jsou přiznány a zaplaceny) a Enthaftungsbescheinigung (potvrzení o zproštění ručení za určité období, splňuje-li subdodavatel podmínky včasného placení za posledních dvanáct měsíců). Doplňkem je klasické zádržné nebo bankovní záruka.
Poznámka k osvobození od příspěvků: podle informací německé celní správy může být zahraniční zaměstnavatel od odvodů do německé dovolenkové kasy osvobozen, odvádí-li do srovnatelné instituce ve státě svého sídla, případně potvrdí-li tato domácí instituce odvody německé kase. Česká právní úprava obdobnou dovolenkovou kasu nezavádí, takže tato cesta českým zaměstnavatelům v praxi zpravidla neposlouží – na rozdíl od zaměstnavatelů rakouských.
6. Ohlašovací povinnost, kterou nelze dohnat zpětně
Podle § 18 odst. 1 AEntG je zaměstnavatel se sídlem v zahraničí povinen před započetím každého díla či služby předložit příslušnému orgánu celní správy písemné ohlášení v německém jazyce. Ohlášení musí obsahovat mimo jiné jméno, datum narození, státní příslušnost a kontaktní údaje každého zaměstnance, začátek a předpokládanou dobu zaměstnání, místo výkonu práce (u stavebních prací staveniště), místo v Německu, kde budou uchovávány doklady podle § 19 AEntG, jméno a adresu doručovacího zmocněnce v Německu, obor, do něhož jsou zaměstnanci vysíláni, jejich činnost či pozici a jméno či firmu a adresu zadavatele. Změny je nutno hlásit bez zbytečného odkladu.
U agenturního zapůjčení platí obdobná povinnost podle § 18 odst. 3 AEntG na straně agentury.
Tuto povinnost nelze splnit dodatečně. Kontrola celní správy na staveništi zjišťuje stav k okamžiku kontroly.
7. Co z toho patří do smlouvy o dílo
Smlouva o dílo směřující na německé staveniště by měla obsahovat alespoň následující:
- Kdo obstará osvědčení podle § 48b EStG a do kdy. Nejlépe jako odkládací podmínku první fakturace, s výslovným ujednáním, komu jde k tíži zdržení.
- Povinnost odběratele vydat vyúčtování podle § 48a odst. 2 EStG ve stanovené lhůtě, případně se sankcí. Bez tohoto dokladu se k vrácení srážky nedostanete.
- Rozdělení rizika srážky v ceně. Ujednání, že srážka podle § 48 EStG nepředstavuje neúplné plnění a nezakládá právo na úrok z prodlení, je ve prospěch odběratele; jeho zrcadlový obraz – ujednání o kompenzaci nákladů financování – ve prospěch dodavatele.
- Ošetření ručení podle § 14 AEntG v subdodavatelském řetězci: povinnost předkládat Teilnahmebescheinigung či Enthaftungsbescheinigung, zádržné, právo zadržet platbu při nepředložení, případně bankovní záruka.
- Zákaz dalšího subdodavatelského zapojení bez souhlasu. Ručení podle § 14 AEntG dopadá i na subdodavatele, které jste nikdy neviděli.
- Splnění povinností podle § 18 a 19 AEntG jako smluvní povinnost s prohlášením a záruční klauzulí, včetně určení doručovacího zmocněnce a místa uchování dokladů.
Závěr
Ani Bauabzugsteuer, ani ručení podle § 14 AEntG nejsou exotické normy. Jsou to standardní součásti německého stavebního provozu, které německé firmy řeší rutinně a české firmy potkávají poprvé v okamžiku, kdy už je pozdě. Rozdíl mezi zakázkou, která vydělá, a zakázkou, která zablokuje cash flow na dva roky, přitom obvykle nespočívá v ceně, nýbrž v tom, zda někdo dva měsíce před podpisem podal jednu žádost a napsal do smlouvy šest odstavců.
Stav právní úpravy k 10. 9. 2026. Článek podává obecný přehled a nenahrazuje individuální právní posouzení konkrétního případu. Sazby minimální mzdy ve stavebnictví a výše příspěvků do SOKA-BAU se každoročně mění; před kalkulací zakázky je nutné vycházet z aktuálního znění příslušných kolektivních smluv.
Právní úprava a judikatura
- §§ 48, 48a, 48b, 48c, 48d EStG – zajišťovací srážka u stavebních plnění
- § 20a AO – příslušnost finančního úřadu u stavebních plnění
- §§ 8, 14, 18, 19 AEntG – pracovní podmínky, ručení zadavatele, ohlašovací povinnost
- BAG, rozsudek ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 5 AZR 241/18 – restriktivní výklad pojmu podnikatele v § 14 AEntG
Jsem Vám k dispozici v dané problematice, včetně „vyprošťování“ již sražených 15 % od německého správce daně. Neváhejte mne kontaktovat.