Německý zaměstnavatel nevyplácí mzdu a odvolává se na pandemii?
Pracuje-li český občan v SRN, bude se dle čl. 8 odst. 2 nařízení Řím I jejich právní vztah řídit zpravidla německým právem. Proto je na shora popsanou situaci třeba aplikovat příslušná ustanovení německého občanského zákoníku, tedy Bürgerliches Gesetzbuch (BGB).
Řadě českých občanů pracujících v Německu zkomplikovala pandemie covid-19 jejich pracovní život. Jedním z problémů, s nimiž se někteří zaměstnanc, naši klienti, museli potýkat, bylo nevyplácení mzdy zaměstnavatelem, který své jednání zdůvodňoval nedostatkem práce v důsledku zavřené provozovny či zastavení provozu.
Dle § 611a odst. 2 BGB, základního ustanovení o pracovní smlouvě, je povinností zaměstnavatele platit zaměstnanci dohodnutou odměnu. Tato povinnost potom trvá i v případě nedostatku práce v důsledku takových událostí, jako je např. pandemie covid-19 či přírodní katastrofy. Taková rizika totiž nese zaměstnavatel (§ 615 BGB). Jinými slovy, je-li zaměstnanec připraven k výkonu práce pro zaměstnavatele, ten mu však sdělí, že do práce nemá chodit, protože pro něj aktuálně žádnou práci nemá, má zaměstnanec právo na mzdu v plné výši, byť se tak děje z důvodu ochranných opatření proti šíření pandemie, tj. z důvodu, který nezavinil zaměstnavatel.
Taková situace je pro zaměstnavatele přirozeně velmi nevýhodná. Určitou úlevu mu nabízí možnost zavést ve svém podniku Kurzarbeit. Nemůže tak však učinit jednostranně, nýbrž je třeba se na tom shodnout se zaměstnanci, např. prostřednictvím zvláštního ustanovení v pracovní smlouvě, získáním souhlasu konkrétního zaměstnance či dohodou s odbory. Kromě toho je zaměstnavatel povinen nahlásit Kurzarbeit u Agentur für Arbeit a zažádat o Kurzarbeitergeld.
Jsou-li všechny podmínky splněny, obdrží zaměstnavatel příslušnou finanční náhradu, kterou potom vyplácí zaměstnancům. Zaměstnanci přísluší náhrada odpovídající 60 % rozdílu mezi čistou mzdou před pandemií a čistou mzdou během pandemie. Pokud by tedy zaměstnanec nechodil do práce vůbec, náleží mu náhrada ve výši 60 % jeho čisté mzdy. Od čtvrtého měsíce, kdy zaměstnanci není přidělována práce, se tato náhrada – Kurzarbeitergeld – zvyšuje na 70 %. Kurzarbeitergeld je také vyšší, žije-li se zaměstnancem v domácnosti alespoň jedno dítě (67 %, 77 %).
Jak ale postupovat, když se zaměstnavatel zdráhá vyplatit zaměstnanci mzdu či její náhradu v podobě Kurzarbeitergeld? Stejně jako v případě jiných právních sporů je i zde na místě pokusit se věc řešit nejprve mimosoudní cestou, a tím ušetřit oběma stranám čas i finance. Doporučujeme tedy zaměstnavatele nejdříve vyzvat k placení mzdy, a to ideálně písemnou formou (pro účely případného pozdějšího dokazování). Nesplní-li zaměstnavatel svou povinnost ani po vyzvání, je na místě obrátit se žalobou (tzv. Lohnklage) na soud. Podle čl. 21 nařízení Brusel I bis budou zpravidla k rozhodnutí sporu příslušné německé zvláštní pracovní soudy (Arbeitsgerichte).
Zastoupení advokátem v tomto typu řízení se ze zákona nevyžaduje, nicméně s ohledem na skutečnost, že je poměrně složité se zorientovat v řízení před soudem jiného státu, a vzhledem k nemožnosti obsáhnout v článku veškeré eventuality případu, bychom vyhledání advokátní kanceláře velmi doporučili. Pro tento případ jsme Vám k dispozici.
Autor: Mgr. Karolina Konečná, Dr. Tomáš Mach