V transakční praxi, zejména při M&A (fúze a akvizice) nebo realitních obchodech, se často setkáváme s požadavkem na udělení tzv. neodvolatelné plné moci (unwiderrufliche Vollmacht). Investoři či banky vyžadují jistotu, že zmocnitel (např. prodávající nebo dlužník) v kritickém momentu plnou moc „nestáhne“ a nezmaří tak vypořádání transakce.
Jako advokáti působící v českém i německém právním prostředí však narážíme na zásadní rozdíly v tom, jak se k autonomii vůle v této otázce staví český občanský zákoník (NOZ) a německý BGB. Klíčová otázka zní: lze se platně vzdát práva odvolat plnou moc – a pokud ne, jaké nástroje jsou v praxi použitelné?
1. Česká úprava (NOZ): odvolatelnost jako pravidlo, smluvní limitace jen s korektivem
České právo tradičně pojímá zmocnění jako institut založený na důvěře (fiduciární prvek). Ztráta důvěry má v praxi logicky vést k možnosti zastoupení ukončit – a zákon tomu odpovídá ochranou zmocnitele.
1.1 „Neodvolatelnost“ v čisté podobě neobstojí
Základní kogentní pravidlo je v § 442 NOZ: zmocnitel se nemůže platně vzdát práva odvolat zmocnění. To znamená, že prosté jednostranné prohlášení typu „vzdávám se práva tuto plnou moc odvolat“ (nebo obdobná klauzule v plné moci) samo o sobě nevyvolá zamýšlený účinek „absolutní“ neodvolatelnosti.
Tento závěr je prakticky podstatný: v transakčních šablonách (zejména převzatých z angloamerických vzorů) se často objevuje „irrevocable power of attorney“ jako standardní institut, avšak v českém právu je nutné s ním zacházet výrazně opatrně a přesněji.
1.2 Co české právo naopak umožňuje: ujednání důvodů odvolání
NOZ nicméně dává stranám prostor „neodvolatelnost“ do určité míry smluvně simulovat: strany si mohou ujednat konkrétní důvody, pro které lze zmocnění odvolat. Pokud takové ujednání existuje, pak nelze zmocnění odvolat z jiného důvodu.
Jde o důležitý rozdíl oproti laickému chápání „neodvolatelné plné moci“: české právo spíše než absolutní zákaz odvolání připouští smluvní omezení (limitaci) důvodů odvolání.
1.3 Korektiv: vždy zůstává „zvlášť závažný důvod“
I tato smluvní limitace má však nepřekročitelný limit: má-li zmocnitel pro odvolání zvlášť závažný důvod, může zmocnění odvolat i mimo ujednané důvody. V praxi to typicky dopadá na situace, kdy je důvěra objektivně narušena, zmocněnec jedná v rozporu se zájmy zmocnitele, dochází k excesům ze zmocnění, ke střetu zájmů apod.
1.4 Praktický závěr pro ČR
„Čistá“ neodvolatelná plná moc ve smyslu absolutního vzdání se práva odvolat v českém právu neexistuje. Funkční transakční řešení spočívá spíše v tom, že:
- omezíte důvody odvolání v podkladové smlouvě (mandát, SPA, escrow ujednání apod.),
- jasně vymezíte účel plné moci a její rozsah,
- a současně počítáte s tím, že při „zvlášť závažném důvodu“ bude odvolání možné.
Důkazní situace pak bývá sporná: kdo tvrdí, že odvolání bylo (ne)oprávněné, nese typicky břemeno tvrzení a důkazní břemeno k tomu, zda zde (ne)byl zvlášť závažný důvod, případně zda byly (ne)naplněny smluvně sjednané důvody odvolání.
2. Německá úprava (BGB): smluvní svoboda opřená o podkladový vztah, ale bez „bezbřehé“ neodvolatelnosti
Německé právo tradičně pracuje s oddělením (abstrakcí) vnitřního závazkového vztahu a vnějšího zmocnění. Pro praxi to znamená, že „unwiderrufliche Vollmacht“ je v německém prostředí běžnější a zpravidla lépe „držící“ konstrukce než v ČR – avšak ani v Německu nejde o absolutní institut.
2.1 Opora v § 168 BGB: „sofern sich nicht … ein anderes ergibt“
Základní pravidlo k zániku Vollmacht stanoví § 168 BGB: zánik plné moci se řídí existencí podkladového právního poměru (Grundverhältnis) a Vollmacht je odvolatelná, pokud z tohoto poměru neplyne něco jiného.
Právě tato část („pokud z tohoto poměru neplyne něco jiného“) je klíčová: německé právo výslovně připouští, že vnitřní vztah může založit ujednání, které odvolatelnost omezuje či vylučuje.
2.2 Kdy je „unwiderrufliche Vollmacht“ typicky platná: Sicherungsinteresse
V praxi se neodvolatelnost akceptuje zejména tehdy, když slouží zajišťovacímu účelu a chrání vlastní legitimní zájem zmocněnce nebo třetí osoby (Sicherungsinteresse). Typickým příkladem je zajišťovací plná moc ve prospěch banky pro případ realizace zajištění (např. prodej zastavené nemovitosti při defaultu).
Samozřejmým limitem zůstávají dobré mravy (§ 138 BGB): konstrukce, která by nepřiměřeně svazovala zmocnitele, zneužívala jeho slabší postavení nebo obcházela ochranné normy, může být neplatná.
2.3 Ani v Německu není „absolutní“ neodvolatelnost
Německá doktrína i judikatura pracují s tím, že i u „unwiderrufliche Vollmacht“ zůstává možnost odvolání z důležitého důvodu (aus wichtigem Grund). Tímto důležitým důvodem bývá zejména zásadní narušení důvěry, zneužití plné moci, střet zájmů, zpronevěra či jiné jednání, které činí pokračování zastoupení neúnosným.
V praxi proto platí: neodvolatelnost je v Německu reálný a běžný nástroj, ale není „nezničitelná“ – vždy existuje ochranná pojistka pro extrémní situace.
3. Komparativní syntéza: lze se zavázat k neodvolatelnosti?
Česká republika (NOZ)
- Ne v prosté formě: nelze se platně vzdát práva odvolat zmocnění.
- Ano omezeně: lze smluvně vymezit (limitovat) důvody odvolání; mimo ně odvolání zásadně nejde.
- Limit: vždy zůstává možnost odvolat při „zvlášť závažném důvodu“.
Český přístup je tedy spíše ochranářský vůči zmocniteli a vychází z toho, že důvěra je pro zastoupení klíčová.
Německo (BGB)
- Ano: odvolatelnost lze v podkladovém vztahu omezit či vyloučit, typicky při Sicherungsinteresse.
- Limit: vždy zůstává možnost odvolat z důležitého důvodu; navíc platí obecné limity dobrých mravů (§ 138 BGB).
Německý přístup je více transakčně orientovaný: neodvolatelnost je standardní instrument, pokud má racionální (zejména zajišťovací) funkci.
4. Praktický dopad pro česko‑německý styk (M&A a reality)
V přeshraničních transakcích je nutné číst „irrevocable power of attorney / unwiderrufliche Vollmacht“ vždy optikou rozhodného práva.
- Pokud připravujete SPA nebo realitní dokumentaci podléhající českému právu, nepřebírejte anglickou klauzuli „irrevocable POA“ mechanicky. Vhodnější je:
- vytvořit podkladovou smlouvu, která jasně vymezí účel zmocnění,
- sjednat konkrétní důvody odvolání (a tím prakticky snížit riziko „odvolání na poslední chvíli“),
- a kombinovat to s dalšími zajišťovacími nástroji (escrow, zástava, podmínky plnění, notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, smluvní pokuta apod.).
- Pokud je rozhodným právem německé právo, je „unwiderrufliche Vollmacht“ standardní a zpravidla vymahatelná, pokud slouží legitimnímu účelu (zejména Sicherungsinteresse). Stále ale doporučuji textově ošetřit:
- účel a hranice zmocnění,
- zajišťovací funkci (proč je neodvolatelnost odůvodněná),
- a počítat s tím, že při „wichtiger Grund“ bude odvolání možné.
Zdroje
- Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zejména § 442 a související úprava zmocnění a zániku zmocnění.
- Bürgerliches Gesetzbuch (BGB), zejména § 168 a § 138.
- Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022.
- Palandt/Grüneberg: Bürgerliches Gesetzbuch, Kommentar. C. H. Beck, München (aktuální vydání dle roku publikace).
Autor: JUDr. Tomáš Mach, LL.M., Ph.D.
Datum: 28. 1. 2026