Komparativní analýza odpovědnosti statutárního orgánu v SRN a ČR pohledem soudního znalce a advokáta.
Autor: JUDr. Tomáš Mach, LL.M., Ph.D., advokát (CZ/DE/SK) a soudní znalec
Česká a německá právní úprava s.r.o. (GmbH) sdílí historické kořeny, avšak v otázce odpovědnosti jednatelů (Geschäftsführer) se za poslední dekády dramaticky rozešly. Zatímco český ZOK a judikatura NS ČR směřují k větší benevolenci (viz pravidlo podnikatelského úsudku), německý GmbH-Gesetz a judikatura Bundesgerichtshof (BGH) utahují šrouby.
Jako advokát zapsaný v Kolíně nad Rýnem a soudní znalec pro právní vztahy k cizině se v praxi setkávám s českými manažery, kteří aplikují „českou logiku“ na německou realitu. Níže předkládám odborný rozbor tří nejkritických oblastí, kde tato logika selhává.
1. Inverze důkazního břemene a standard péče (§ 43 GmbHG)
Zatímco český jednatel jedná s péčí řádného hospodáře (§ 159 OZ), německý jednatel musí dle § 43 odst. 1 GmbHG uplatňovat „péčí řádného obchodníka“ (Sorgfalt eines ordentlichen Geschäftsmannes). Ač se pojmy zdají podobné, procesní dopad je odlišný.
Obrácené důkazní břemeno (Umkehr der Beweislast)
V České republice často leží břemeno tvrzení a důkazu o porušení povinnosti na žalobci (společnosti). V Německu je dle ustálené judikatury BGH situace pro jednatele výrazně horší. Dle § 43 odst. 2 GmbHG platí, že jakmile společnost prokáže (a) vznik škody a (b) příčinnou souvislost s jednáním jednatele, musí jednatel prokázat (exkulpovat se), že jednal s náležitou péčí.
Judikatura: BGH, rozsudek z 4. 11. 2002 – II ZR 224/00 BGH potvrdil, že jednatel nese plné důkazní břemeno ohledně toho, že jeho rozhodnutí bylo v souladu s péčí řádného obchodníka, nebo že by ke škodě došlo i při řádném jednání (tzv. rechtmäßiges Alternativverhalten).
Business Judgment Rule v Německu
Německé právo sice uznává pravidlo podnikatelského úsudku (kodifikováno v § 93 AktG pro akciové společnosti, analogicky aplikováno na GmbH judikaturou BGH, tzv. ARAG/Gamenew rozhodnutí), ale mantinely jsou úzké. Jakmile jednatel poruší zákonnou normu (tzv. Legalitätspflicht), nemůže se dovolávat podnikatelského uvážení.
Key Case: BGH, rozsudek z 17. 7. 2012 – II ZR 243/11 (Compliance Rozhodnutí) Toto přelomové rozhodnutí stanovilo, že jednatel má povinnost zavést funkční compliance systém. Nestačí pouze „nečinit zlo“, jednatel musí aktivně nastavit kontrolní mechanismy, které zlu zabrání. Pokud tak neučiní a zaměstnanec spáchá delikt, odpovídá jednatel osobně.
2. Insolvenční delikty: Objektivní odpovědnost a § 15b InsO
Největším „hrobařem“ českých manažerů v Německu je insolvenční právo. V ČR je odpovědnost za nepodání insolvenčního návrhu koncipována primárně jako odpovědnost za škodu věřitelům (rozdíl v uspokojení). V Německu jde o ochranu podstaty společnosti (tzv. Masseerhaltungspflicht).
Lhůty a objektivní stav
Dle § 15a InsO (Insolvenzordnung) musí jednatel podat návrh bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 3 týdnů (platební neschopnost – Zahlungsunfähigkeit) nebo 6 týdnů (předlužení – Überschuldung).
Pozor: Lhůta běží od okamžiku objektivního naplnění znaků úpadku, nikoliv od okamžiku, kdy se o něm jednatel subjektivně dozvěděl. Znalost se u „řádného obchodníka“ předpokládá.
Osobní ručení za platby po úpadku (§ 15b InsO, dříve § 64 GmbHG)
Toto je ustanovení, které likviduje osobní majetek jednatelů. Jednatel je povinen nahradit společnosti veškeré platby, které provedl poté, co nastal úpadek (insolvenční zralost).
Mnoho českých jednatelů se hájí „dobrou vírou“ a snahou o záchranu firmy (placení klíčovým dodavatelům, aby se výroba nezastavila). Německá judikatura je však nekompromisní. Výjimky pro platby v souladu s „řádným hospodářem“ jsou vykládány extrémně restriktivně.
Judikatura: BGH, rozsudek z 25. 1. 2011 – II ZR 196/09 BGH konstatoval, že ani platby nezbytné pro udržení provozu (např. nákup surovin) nejsou automaticky považovány za souladné s péčí řádného obchodníka, pokud neexistuje reálný a konkrétní sananční koncept (Sanierungskonzept) s vysokou pravděpodobností úspěchu.
V praxi to znamená, že insolvenční správce sečte všechny platby za poslední měsíce fungování firmy a bude je vymáhat po jednateli.
3. Trestněprávní konsekvence (§ 266a StGB)
Zatímco v ČR je trestní postih za neodvedení daně či pojištění často až „ultima ratio“, v Německu je § 266a StGB (Zadržení a zpronevěra pracovní odměny) jednou z nejčastějších příčin odsouzení jednatelů.
Pokud GmbH nemá na výplaty v plné výši, jednatel se dopouští trestného činu, pokud neodvede alespoň poměrnou část sociálního pojištění (zaměstnaneckou část) zdravotním pojišťovnám (Krankenkassen).
Judikatura: BGH, usnesení z 11. 8. 2011 – 1 StR 58/11 Nejvyšší soud rozhodl, že jednatel se nemůže vyvinit tím, že společnost neměla likviditu. Povinností jednatele je v krizi zajistit, aby byly přednostně uspokojeny nároky sociálního zabezpečení, jinak musí včas vyhlásit insolvenci.
Dalším rizikem je samotné nepodání insolvenčního návrhu, které je dle § 15a odst. 4 InsO trestným činem (Insolvenzverschleppung) s trestní sazbou až 3 roky odnětí svobody.
Závěrem: Pohled znalce
Jako soudní znalec pro obor právní vztahy k cizině se setkávám s případy, které řeší regresní nároky vůči jednatelům. Rozdíl mezi českým „rozumným rizikem“ a německým „porušením péče“ je často otázkou milionových škod.
Pokud působíte jako statutární orgán v Německu, doporučuji:
- Pravidelný finanční monitoring: Mějte likviditní plán (Liqui-Plan) na 13 týdnů dopředu.
- D&O Pojištění: Ověřte, zda vaše pojistka kryje specifika § 43 GmbHG a § 15b InsO (tzv. Insolvenzrechtliche Haftung).
- Konzultace včas: V momentě, kdy se společnost dostane do červených čísel, je každá platba potenciálním hřebíčkem do rakve vaší osobní odpovědnosti.
Každý případ je individuální. V praxi často stačí jeden nesprávný měsíc, aby se z manažerského rozhodnutí stala osobní odpovědnost.
Neváhejte nás kontaktovat: